Stručná historie

C. & K. LandwehrInfanterie Regiment Nr. 10

Mladá Boleslav

   byl vytvořen v roce 1889 sloučením zeměbraneckých praporů č. 37., 38., 48. a 49. Velitelství pluku společně s 1. a 2. polním praporem sídlilo v Mladé Boleslavi, 3. polní prapor v Turnově a 4. polní prapor v Českém Brodě. Prvním velitelem pluku se stal Oberst Ferdinand Hanisch. Pluk byl doplňován z teritoria Doplňovacích okresních velitelství Čáslav, Praha, Mladá Boleslav a Trutnov. Od roku 1898 Mladá Boleslav, Terezín, Jičín a Trutnov. V roce 1894 se 4. prapor (tj. bývalý zeměbranecký prapor č. 49.) stal součástí Zeměbraneckého pluku č. 12. v posádce Čáslav. Na začátku války byl velitelem Oberst Viktor Meisel, ale brzy byl nahrazen Oberstem Wenzlem Trauselem. Po vypuknutí Světové války Zeměbranecký pluk č. 10 odešel na frontu a v domovské posádce setrval pouze náhradní prapor, avšak i ten byl v červenci 1915 přemístěn do své válečné posádky - Tyrolského města Wattens. V roce 1917 byl útvar přejmenován na Střelecký pluk č. 10. Z bojišť se jako organizovaný celek již nevrátil.

   Na začátku války byl LIR 10 zařazen v rámci 52. LIBr u 26. LID, která podléhala IX. armádnímu sboru, jenž byl součástí 4. armády. Dne 22. srpna 1914 vydal hlavní stan rozkaz k zahájení postupu 4. armády z prostoru Przemyslu na Chelm. Následně se dne 27. srpna LIR 10 účastnil bitvy u Tomaszowa, kde pluk utrpěl velké ztráty. K 29. srpnu bylo hlášeno 9% mrtvých, 15% raněných a 35% nezvěstných vojáků. Poté co 31. srpna začal v tomto prostoru všeobecný ústuo rusů, postupoval LIR 10 směrem na Lvov přes Rawu Ruskou, kde opět utrpěl velké ztráty a jeho stav z 1500 mužů poklesl do 10. září na 600. V noci na 12. září začal LIR 10 ustupovat spolu s celou 4. armádou na roukaz vrchního velitelství směrem na západ, přičemž ustoupil až za řeku San v prostoru mezi Przemyslem a Jaroslawí. Tímto tahem se pevnost Przemysl dostala do prvosledové zóny bojových operací. Dne 15. září zaujal LIR 10 obranné pozice na sever od Przemyslu. Vrchní velení však nepočítalo s dlouhodobějším udržením sanské obranné linie a proto se celá 4. armáda stáhla až k městu Gorlice, kde zaujala postavení dne 26. září 1914. Během ústupových bojů se část C. & K. LandwehrInfanterie Regimentu Nr. 10 stala součástí obrany pevnosti Przemysl a po kapitulaci pevnosti dne 22. března 1915 padla do ruského zajetí. Fronta se na tomto úseku stabilizovala na úrovni Gorlice - Tarnow,avšak již 4. října byla zahájena ofenzíva, která měla za cíl uvolnit obležený Przemysl. Ruské síly se snažily rychle dobít pevnost a uvolnit tak jednotky vázané jeho obléháním. Proto dne 7. října podnikly v ranních hodinách útok na komplex pevností v oblasti Siedlisky a podařilo se jim proniknout do jednoho z objektů bráněného vojáky LIR 10, avšak tento průnik Rusů byl po přísunu posil ještě téhož dne zlikvidován. První obležení pevnosti bylo ukončeno dne 9. října 1914, kdy rakouská armáda vtáhla do Przemyslu. LIR 10 již v rámci nového zařazení (od 3. října 1914) u 3. armády pokračoval v postupu na Sosnici a Radymno, kde se 17. října u Tuczep neúspěšně pokoušel překročit řeku San a tak zaujal na jejím levém břehu obranné pozice. Během listopadu LIR 10 ustupoval zpět na jihovýchod, aby v prosinci zaujal obranné pozice u Bardějova. Následně dne 9. prosince byl proveden útok na Grybów a Gorlici. Od 18. prosince se fronta na tomto úseku ustálila na linii Dunajec - Gorlice. Tento stav vydržel až do 1. května 1915, kdy začala mohutná ofenzíva rakousko - uherské armády. LIR 10 postupoval v rámci 26. Zeměbranecké divize XVII. armádního sboru od Gorlice přes Sanok až zpět k Przemyslu, kam dorazil dne 16. května 1915. LIR 10 byl součástí jižní strany kleští, které svíraly Przemysl, přičemž jeho plukovní velitelství bylo zřízeno ve vesnici Storonevychi. Po pádu Przemyslu dne 3. června 1915, poté co se ruská vojska stáhla na východ, se fronta stabilizovala na linii Pinsk - Dubno a LIR 10 setrval do července 1916 v pozičních bojích v oblasti vesnice Kolky a Čartoryjsk.

   V době Brusilovovy ofenzívy v létě 1916 měl pluk své pozice stále ještě u vesnice Čartoryjsk severně od města Luck, na který byl veden hlavní úder. Na začátku července byla v tomto úseku Rusy proražena fronta a hlavní směr útoku probíhal ve směru Rovno, Luck a Kovel. Proto hrozilo pluku obklíčení a začal ustupovat přes Pinská blata po linii Kolky, Maneviči a Hulavice. Zde se rakousko - uherské síly pokusily nepřítele zastavit, avšak neúspěšně. Ústup pak dále pokračoval přes Kovel až na linii horního toku řeky Stochod. Na konci války byl pluk společně s celou 26. LID zařazen do zálohy tzv. Sočské armády na italské frontě.

   Písemnosti Střeleckého pluku č. 10 se ve Vojenském historickém ústavu Praha bohužel nenacházejí. Ve vojenském ústředním archivu Praha se archivní fondy LIR 26, ani 52. LIBr také nezachovaly. Existuje ovšem fond 26. LID, jehož součástí jsou spisy štábu divize )1914 - 1918), vnitřní rozkazy (1914 - 1918) a válečný deník. (1915 - 1916).